BORN SAINTED

Je venku video k tracku “Born Sainted”, najdete ho třeba na tomhle webu v sekci VIDEO. Mám ten track od Tima Remise hrozně rád a líbí se mi i verze od Hill Dunes, z který je vysamplovanej ten kousek banja a elektrický kytary, na kterejch můj cover stojí. Video udělal Pavel Šefl a je to pozdrav nám všem, co se v posledních měsících “vídáme” jen přes Meet, Zoom, Teams a podobný kraviny. Pokud už nikdy nebude “návrat k normálu,” tak si to nedovedu moc představit – pro mě je ten “normál” potkávání se u hudby. Myslel jsem, že se bez lidí obejdu, ale nakonec to není tak lehký. Snad je v tom ale i nějaká naděje… Děkuju moc všem “od Broumovska až do jižních Čech!”

KONVOLUT 2008-2012

Katalogový čísla Silver Rocket katalogu se nedávno přehouply přes stovku, ale SRR 37 jsme už kdysi dáááááávno rezervovali pro sebraný sedmipalcový spisy Aran Epochal – a teď je ten správnej čas. AE, Sporto, OTK, Edie Sedgwick, Tim Remis, Bene, Unkilled Worker, Auxes a Paramount Styles na jedný desce. A zadara. 18 songů, ani jeden z nich se neobjevil na žádný desce nikoho z interpretů, a pokud ano, tak v radikálně jiný podobě. Z 85% se tak jedná o speciální skladby pro tyhle speciální sedmipalce. Deska překvapivě drží pohromadě a jako dokument etapy, kdy jsem hrál s Bourkem (kterej udělal obal – díky!, funguje skvěle. Každej ten singl měl / má svůj vlastní minipříběh, každej byl něčím výjimečnej – a jsem rád, že je můžeme nabídnout jako download hezky pohromadě a chronologicky. Jmenuje se to “Konvolut 2008-2012”. Poslouchejte / stahujte TADY.

MISSING PERSON

“Andy the Doorbum is a friend, a light, a teacher & human being(?) in this world who has been putting out quality songs of healing & performance for 15+ years. A tribute compilation has been put out to help connect the energy, love & artistry that he has given in service to all the ones whom have received & back again.” Právě vyšla monstrózní a krásná kompilace 39 songů chlapíka, kterýho známe a milujeme pod jménem Andy The Doorbum. Je mi ctí uzavírat tenhle úžasnej projekt songem “Missing Person”. Link TADY.

SAMANA

Pamatuju si, jak jsem někdy v roce 1999 viděl v Rock Café Low na turné k desce “Secret Name” – měl jsem tenkrát pocit, jako by se každej tón držel ve vzduchu jen tak tak; člověk se skoro bál vydechnout, aby tu nádheru neponičil. Podobně jsem se pak cejtil třeba na koncertech Sophia – a včera na Samana v Potrvá. Tuhle kapelu sleduju cca rok, desku “Ascension” jsem si zamiloval, moc jsem se na to živě těšil, ale NIC mě nepřipravilo na to, co se pak na pódiu dělo. Tak silnou hodinu s hudbou jsem už dlouho neabsolvoval, síla těch songů byla mocná a něžná zároveň. Když kytarista Franklin zpíval song “I´m a man” o tom, co znamená bejt chlap v dnešním světě, rozuměl jsem každýmu hrábnutí do strun. Přál bych si, aby tuhle kapelu objevilo víc lidí. Oni svojí muzikou opravdu ŽIJOU; zní to jako pekelný klišé, ale je to tak – a je to zároveň velmi přirozený, skromný, nikomu to necpou. Z rozhovoru s Franklinem a zpěvačkou Rebeccou jsem se pak dozvěděl pro mě superzajímavý věci – třeba že pauzy (jakože to TICHO) mezi songama na “Ascension” byly nahrávaný v přírodě na posvátnejch místech ve Walesu. Chápete – ta kapela věnuje TAKOVOU pozornost TICHU mezi písničkama. Nebo že ten obelisk na obalu desky není jen nějakej vyfocenej obelisk – tenhle obelisk oni dva VYROBILI, vynesli ho na vrchol jedný hory ve Walesu, tam ho zasadili do země, a až PAK ho vyfotili na obal. Prej existuje sto kusů mapy, kde je cesta k týhle hoře, jinak to nejde najít… Jsem šťastnej, že jsem na tyhle lidi narazil. Samana. Obrovská inspirace.

KONEC SRPNA – DVA ROKY

Před dvěma roky vyšla deska „Konec srpna,“ kterou jsem věnoval magickýmu období každýho léta, kdy něco výraznýho takřka hmatatelně končí. Ve vzduchu je to cejtit i letos. Končící srpen je větším ročním předělem než 31. prosinec; je to pár dnů, kdy chce člověk navěky zůstat na vyhřátejch loukách, kdy chce obavy z blížícího se podzimu ještě líně hodit za hlavu, kdy slunce pomalu ztrácí na síle, ale o to víc si ho vážíme. Celý album je k poslechu třeba TADY. Pro mojí „kariéru“ (haha) je mimochodem typický, že v jedný z mála recenzí na tuhle desku se píše: „Nahrávka je věcně pojmenovaná podle období vydání (žádnou koncepčnost v tom netřeba hledat).“ Věcně pojmenovaná nahrávka…

NOVEJ WEB

Tohle je novej web AE. Pro člověka ze století páry velká věc. Jeho autorem je Petr Jahoda – DÍKY!!! Moc mi šlo o to mít nějakou “internet presence” i v době sociálních sítí. Jo, jsem na Twitteru. Jasně, mám muziku na Bandcampu. Ale mám rád i “starý” weby kapel jako Sophia nebo New Model Army, kde jednak člověk najde všechno, jednak to pořád funguje jako zdroj aktualit a novinek. Tady na tomhle webu jsou k přehrání všechny tracky ze všech 7″ splitů AE, obě desky jsou na Bandcampu. Jsou tu koncerty AE i Arana Satana. Budu se snažit čas od času to aktualizovat – a nemusí to bejt nutně něco bezprostředně spojený s AE agendou. Hezkej zbytek léta!

KONEC SRPNA NA BANDCAMPU

“Konec srpna” bude mít 1. narzeniny, teď je komplet na Bandcampu: https://aranepochal.bandcamp.com/album/konec-srpna

BANDCAMP

“Doba bronzová” je na LP už vyprodaná (cédéčka ještě jsou!), ale dal jsem ji celou na stream na Bandcamp, poslouchat lze tady: https://aranepochal.bandcamp.com/

2017

Díky moc všem, kdo mě někam v roce 2017 pozvali zahrát. Většinou to bylo úplně skvělý. Budu se těšit na setkání v roce 2018!

KONEC SRPNA

Proč Konec srpna? Je to pro mě maximálně magický období v roce, kde se brána zpátky do dětství otevírá doširoka. Významný léto – ať už nenaplněný nebo třeba plný několika “poprvé” – je nemilosrdně za tebou a ty někdy cejtíš první o trochu chladnější vítr z polí. Je sklizeno. I vedra na konci srpna nejsou vedra z července – protože jsou prostě na konci srpna. 30 stupňů hřeje jinak v červenci a úplně jinak na konci srpna. Podvědomě tušíš, že od září na tebe bude svět zase o něco tvrdší, že se toho od tebe čeká zase o trochu víc. Držíš se ještě zuby nehty léta, ale zároveň se koukáš dopředu – na konci srpna není jiná možnost, než vyhlížet podzim. Nad loukama se vznáší nostalgie, léto odchází – dočkáš se ho i za rok? Nebo bylo poslední? Jistota podzimu je osudová, ale ta jistota přináší i naději, že koloběh věcí se nezastaví. Mraky plynou rychleji. Letokruhy v duši se uzavírají vždycky na konci srpna, ne na konci celýho roku…

Mám “Dobu bronzovou” tak moc rád, že jsem se podvědomě možná trochu bál udělat další desku: původně jsem plánoval “Konec srpna” jako 10″. Jenže práce na tom rostla a hudba byla krásnější a krásnější, takže vzniklo LP. Role Yoze je u týhle nahrávky naprosto zásadní a mnohem větší, než byla na “Době bronzový”. Někdy jsem si sice říkal: “Kam zmizela moje hezká písnička? Co to s ní do prdele udělal?” – ale tenhle proces je přesně to, co vítám. Moje vlastní songy mě v podobě, kterou jim Yoz vtisknul, překvapily. Bylo to nejsvobodnější nahrávání a míchání, jaký jsem kdy v muzice zažil. TAHLE HUDBA hraje / zpívá / rapuje na Konci srpna ve složení Orel, Bene, Palma, Záclona, James P Honey, Gurun Gurun, Štěpán Adámek a Yoz. DĚKUJU. Když tý desce dáte šanci, bude to pro mě hodně znamenat.